Pokrokem a moderními technologiemi jako by se nám otevíral celý svět. Vzdálenosti se zkracují, přeletět půlku světa na studijní pobyt, pracovní stáž nebo dovolenou, to už nejsou jen sny nebo životní rozhodnutí, zda jít nebo zůstat, je to skutečné a na dosah. Máme svět jako na dlani a snažíme se z něj pro sebe získat co nejvíc. Reklamy...

Nejsem ani psycholog, ani psychiatr, pedagog či výchovný poradce, jsem máma dvou malých dětí a jsem taky sociální pracovnice, ale o tom až později. Tak tedy, jsem máma a kdybych přišla do ordinace paní psycholožky s výchovným problémem mého dítěte a ona mi ve dveřích řekla: "...ale vás jsem se na nic neptala!", vím naprosto jistě, že bych...

V minulém článku jsem zmínila Anitu Johnstonovou a její knihu Ženy, které jedí ve svitu Luny. Autorka ve své knize vypráví prastaré příběhy a mýty, píše o vnímání ženství, ženského těla, o posedlosti vzhledem a neustálých dietách a cvičeních, se kterými se potýkají ženy, které trpí poruchami přijmu potravy.

Je to takový paradox mateřství. Když jsme svobodné a bezdětné, máme téměř neomezený čas, který můžeme věnovat své práci, koníčkům, tomu, co nás baví. Ne vždy ho ale využíváme dobře. Občas s ním dokonce plýtváme na věci, které ve skutečnosti ani dělat nechceme. A potom co se v našem životě objeví děti, se nám čas na sebe najednou scvrkne do...

"Miřte na Měsíc. I když ho minete, přistanete mezi hvězdami." Les Brown

Taky jste, mámy, po porodu zdokonalily některé své vlastnosti? Třeba trpělivost? Dříve jsem měla za to, že jsem trpělivá, ale až moji kluci mi ukázali, že je potřeba ještě hodně trénovat...Od našeho vchodu na parkoviště je to v průměru 63 dospělých kroků, těch dětských je to něco kolem 320 až 830, závisí to na několika faktorech - množství...

Na instagramu, a sociálních sítích obecně, vypadají děti čisté, šťastné a milované. Rodiče jako klidní, veselí a že je s nimi legrace. Jídlo jako bezchybné, chutné a zdravé. Domácnost jako uklizená, bez prachu a jako kdyby tam ani nežily děti. Já vím, kdo by se díval na fotky plné špinavého nádobí, ošklivých beránků, nevykynutého těsta, zapatlaných...

Jsem si jistá, že dnes naštvu jednak tvrdé zastánkyně kojení a hned v druhé řadě bojovnice za práva žen. Pro koho tedy bude dnešní článek? Jako vždycky, pro obyčejné mámy.

Rozhodla jsem se dnes psát pro mámy, co už mají výšlap šestinedělí za sebou, popřípadě chtějí vědět, jaké velehory je čekají dál. Asi by se našla spousta žen, co by mi dobrými argumenty oponovala, já jsem ale přesvědčená, že to, jak budou velehory vypadat, tedy ten společný čas trávený s dětmi, je do velké míry otázka rozhodnutí.

Přemýšlela jsem nad všemi těmi (slovy mojí babičky) fejsbůky a instaklamy, co nás nutí prezentovat tak nějak pokřivenou realitu. Dělám to já, děláte to vy, děláme to všichni. Prezentujeme se v lepším světle, vyfotíme 10x, vybereme, vyřízneme, přejedeme filtry a je to. A mateřství a péče o děti není výjimkou, prostě většinou sdílíme pěkné chvíle,...