V roce 2020 jsem začala psát. Potřebovala jsem se nějak vyrovnat s novou rolí mámy. S rolí, která je v dnešním výkonovém světě z jedné strany opomíjená a z té druhé jsou na ni kladeny extrémní nároky.
Pocit neustálé nedostatečnosti, že je potřeba toho dělat víc a lépe. Jenže, nikdo nedělá věci dokonale, ani jako mámy nebudeme bez chyby, i kdybychom se snažily sebevíc.
Proto jsem blog nazvala trochu vyzývavě: "Jsem dobrá máma".
"Dobré" je to, co je někde mezi extrémy. Ani vynikající, ani nedostatečné. Je to střed. Pro mě je výchova především o hledání harmonie.
Co být tedy prostě "jen" Dobré mámy?
Dovolit si někdy zakřičet, pobrečet si, nezvládnout, udělat chybu, vybouchnout, neuklidit, neudělat...
Žena po porodu je velice křehká, zranitelná je hlavně její duše. Mohou se rozpadat hodnoty, které pro ženu byly doteď důležité. Pokud jsou napadeny tyto vnitřní jistoty, je nalomeno i sebevědomí ženy. Když k tomu připočteme kila navíc, bolesti po porodu, a to nejen ty na těle, problémy s kojením, samotu, nedostatek spánku a času na sebe, je...