Ve škole jsem byla takový ten typický šprt. Celou základku jsem měla samé jedničky. Doteď to mám tak, že jsem hodně citlivá na chválu. Bohužel to jde jen pomalu odbourávat. Nelíbí se mi pocit, že jsem tolik závislá na cizím názoru, a tak málo mi záleží na tom mém.

Na jak dlouho může odjet maminka od ročního dítěte? Na dvě hodiny? Dva dny? Dva týdny?

Po dlouhé době jsem si stoupla na baletní špičky. Byl to zvláštní pocit. Ozvaly se svaly, které si v poklidu 10 let dřímaly někde uvnitř. A já si znovu uvědomila, že naše tělo opravdu disponuje svalovou pamětí.

Tenhle týden jsem byla poprvé víc jak dvě noci bez dvojčat. Zbyl mi jen ten nejmenší. I když jsem mámou už téměř 6 let, vlastně nevím, jaké to je, mít na starosti "jen jedno" miminko. Bylo to zvláštní.

Dnes se mi zdál sen, za úplňku je prý dobré si sny pamatovat. Podvědomí nám víc než kdy jindy předává zprávy.

Za chvíli odjíždíme. Je mi trochu smutno, protože jsme si tady zvykli na dovolenkový režim. Pořád někde být, poznávat nová místa, vstávat pozdě, večeřet se západem slunce, mít na sebe čas, povídat si, smát se…

Začal nám poslední ze tří měsíců našeho andaluského dobrodružství. Oproti prvním týdnům tu už fungujeme jako dobře seřízené hodinky. Ranní rutina, pobíhání na zahradě, kouzlení, pěstní souboje o poslední borůvku, příprava oběda, cvičení, skákání do bazénu, chvilka odpočinku při poslechu Pána prstenů, oběd, balení na výlet (hlavně pořádnou svačinu),...

"To svědčí o tom, že ze všeho nejvíc se bojíš – strachu." JKR

Jak se to má tedy s tím dětským zlobením?

Blog slaví! Za ty 4 roky jsem napsala a sdílela s vámi 81 článků. Troufám si tvrdit, že všechny s radostí a láskou, kterou mi psaní přináší. Děkuju, za to, že vám moje slova stojí za váš čas. Kam až moje paměť sahá, jsem toužila psát, přála jsem si, aby to, co napíšu, někdo četl, ale vlastně nevím, jestli...