V roce 2020 jsem začala psát. Potřebovala jsem se nějak vyrovnat s novou rolí mámy. S rolí, která je v dnešním výkonovém světě z jedné strany opomíjená a z té druhé jsou na ni kladeny extrémní nároky.
Pocit neustálé nedostatečnosti, že je potřeba toho dělat víc a lépe. Jenže, nikdo nedělá věci dokonale, ani jako mámy nebudeme bez chyby, i kdybychom se snažily sebevíc.
Proto jsem blog nazvala trochu vyzývavě: "Jsem dobrá máma".
"Dobré" je to, co je někde mezi extrémy. Ani vynikající, ani nedostatečné. Je to střed. Pro mě je výchova především o hledání harmonie.
Co být tedy prostě "jen" Dobré mámy?
Dovolit si někdy zakřičet, pobrečet si, nezvládnout, udělat chybu, vybouchnout, neuklidit, neudělat...
Po dlouhé době jsem si stoupla na baletní špičky. Byl to zvláštní pocit. Ozvaly se svaly, které si v poklidu 10 let dřímaly někde uvnitř. A já si znovu uvědomila, že naše tělo opravdu disponuje svalovou pamětí.
Tenhle týden jsem byla poprvé víc jak dvě noci bez dvojčat. Zbyl mi jen ten nejmenší. I když jsem mámou už téměř 6 let, vlastně nevím, jaké to je, mít na starosti "jen jedno" miminko. Bylo to zvláštní.
Dnes se mi zdál sen, za úplňku je prý dobré si sny pamatovat. Podvědomí nám víc než kdy jindy předává zprávy.
Za chvíli odjíždíme. Je mi trochu smutno, protože jsme si tady zvykli na dovolenkový režim. Pořád někde být, poznávat nová místa, vstávat pozdě, večeřet se západem slunce, mít na sebe čas, povídat si, smát se…
Začal nám poslední ze tří měsíců našeho andaluského dobrodružství. Oproti prvním týdnům tu už fungujeme jako dobře seřízené hodinky. Ranní rutina, pobíhání na zahradě, kouzlení, pěstní souboje o poslední borůvku, příprava oběda, cvičení, skákání do bazénu, chvilka odpočinku při poslechu Pána prstenů, oběd, balení na výlet (hlavně pořádnou svačinu),...
"To svědčí o tom, že ze všeho nejvíc se bojíš – strachu." JKR
Jak se to má tedy s tím dětským zlobením?
Blog slaví! Za ty 4 roky jsem napsala a sdílela s vámi 81 článků. Troufám si tvrdit, že všechny s radostí a láskou, kterou mi psaní přináší. Děkuju, za to, že vám moje slova stojí za váš čas. Kam až moje paměť sahá, jsem toužila psát, přála jsem si, aby to, co napíšu, někdo četl, ale vlastně nevím, jestli...
Procházíme dechberoucím skalním městečkem a krajina si tu hraje s naší fantazií. Obrovské skalní útvary připomínající opičí hlavy, či pravěké dinosaury tu vytváří bludiště, kterým se společně s dalšími turisty, kterých je tu na březen poměrně požehnaně, proplétáme pomalým krokem. Pro kluky je to tu ale ráj. Kamenitá cesta je tak rozmanitá, že se...
Konečně se nám po dvou týdnech podařilo nastavit nějaký režim. Trochu to trvalo, ale je to pro nás úplně nová zkušenost. Vlastně nejsme ani na dovolené, ani doma. Nemáme tu školku, chybí hlídání a jsme tu s dětmi i ony s námi 24/7.