(Mo)mentální připravenost
Po dlouhé době jsem si stoupla na baletní špičky. Byl to zvláštní pocit. Ozvaly se svaly, které si v poklidu 10 let dřímaly někde uvnitř. A já si znovu uvědomila, že naše tělo opravdu disponuje svalovou pamětí.
Já i Kuba sportujeme od malička. Oba jsme zažili, jaké to je, překonávat nepohodlí. Když se vám nechce na trénink, bolí vás každý sval v těle, nějaký čas nevidíte výsledky. Taky vám ale všechny tyto zkušenosti něco přináší. Asi i proto je pohyb nedílnou součástí našeho každodenního rodinného fungování. Posledních 14 dní jsme tedy logicky žili Olympiádou 😊.
Přivádí mě to k myšlence, že dnes často toužíme po různých zkratkách. Tzv. hacků jsou plné sociální sítě. Ve sportu ale moc hacků nenajdete. Nejde něco přeskočit a když chcete být nejlepší, neexistuje udělat něco jenom na půl. Jen se podívejte na ty nejlepší z naší planety. Vypadá to, že mají zásobu sportovních zkratek pro nejlepší výkon? Ne, je za tím pot a dřina.
A pak je tu další věc. Naší výpravy je mi letos trochu líto, od vzniku samostatné Republiky to byly, co do medailí, nejméně úspěšné hry. Opravdu nám nepřálo to pomyslné štěstíčko?
Věřím, že každý ze sportovců nechal ve své disciplíně všechno, co v danou chvíli mohl. Na druhou stranu všichni jsme viděli, že na některé medaile stačilo opravdu málo. A podívejme se na ty reprezentanty, co na cenný kov s kouskem Eiffelovy věže na těchto hrách dosáhly.
V rozhovoru Jakub Jurka, muž, který poslední tři minuty v boji o třetí místo v šermu, dokázal neuvěřitelné, řekl: "Plán jsem měl takový, že si najdu v hale bod, na který se budu soustředit - a to bylo červené světýlko pro televizi, které se rozsvítilo po každém zásahu. Jsou to psychologické záležitosti, tím si musíte projít, abyste pak věděl, že máte zachovat chladnou hlavu... Když mi to Michal předával o čtyři, byl jsem přesvědčený, že vyhraju."
Martin Fuksa zase po získání olympijského zlata v rychlostní kanoistice v rozhovoru pro ČT mluvil o tom, že se letos, na jeho třetích olympijských hrách, rozhodl nebydlet s ostatními sportovci v olympijské vesnici, protože by ho to rozptylovalo. Soustředil se jen na svůj cíl, měl jasnou vizi. A taky uvedl, že si nepřipouštěl, že se jedná o olympijský závod. Pro svou mentální přípravu udělal maximum a vyplatilo se to.
Poslední dobou opravdu hodně přemýšlím o odolnosti, jak fyzické, tak ale zejména té psychické. Sama si procházím obdobím, kdy musím možná víc než na fyzické schránce, pracovat na té duševní. A trénink je to podobně náročný jako zvedání činek a posilování břišních svalů. Půl roku mi trvalo, než jsem se pomocí meditace a relaxací naučila rozdýchávat úzkostné stavy. Než jsem začala alespoň trochu ovládat svůj spánek.
Od malička jsem byla zvyklá dřít, fyzička byla základ. Když mi bylo asi 12, na roli v Louskáčku, kde jsme hráli myši, jsme dělali kotrmelce na tvrdé podlaze stále dokola, až jsme měli záda od shora až dolů plné modřin. Na špičkách se trénovalo bez ohledu na puchýře, bez ohledu na bolest. Za dvou minutovým vystoupením na konci roku byly desítky hodin opakování.
Vypěstovala jsem si fyzickou odolnost, s tou psychickou to musím dohánět ž teď. Přála bych si, aby se o té duševní přípravě mluvilo mnohem víc. Věřím, že je to stejně důležitá část, jak kondice.
