Dokonalizace našeho života

Dělat dětem svačiny z domácího pečeného chleba a ještě ho vykrajovat do tvaru zvířátek. Pravidelně cvičit, protože po pětatřicítce je to to nejlepší, co můžeme pro svoje tělo udělat. Mít non toxic domácnost. Dát děti na správnou školu. Vyhýbat se modrému světlu a chodit včas spát. Otužovat se. Hýbat se po jídle. Vymýšlet dětem rozvojové aktivity. Učit je správně lézt, chodit, sedět, mluvit. Přemýšlet nad tím, aby nám ladilo oblečení, byt, auto, děti, život…

Optimalizaci našich životů jsme dotáhli téměř k dokonalosti. Máme všechny informace světa a AI se nebojí je na nás použít.

A obyčejný život? Na ten jsme zapomněli stejně rychle jako na mlýnky na kávu v supermarketech.

Zapomněli jsme, jaké to je užívat si procházky v přírodě bez měření počtu kroků. Sbírat borůvky do pusy bez strachu, že z nich něco chytím. Dát si s chutí hamburger, aniž by nám v hlavě naše kalkulačka na kalorie říkala, kolik dní potom nebudu moct jíst.

Všechno skenujeme našimi chytrými mozky, které ale spouští alarm v podobě úzkostí z chronického stresu, kterým trpíme, protože neustále všechno analyzujeme. A my nevíme, jak si s tím poradit.

Fakt to nemáme jednoduché. Náš volný čas, který jsme si těmi geniálními věcmi vydobyli, splachujeme do pomyslných toalet sociálních sítí. A jako třešničku na dortu z toho máme znovu stres, protože místo scrollování bychom přece měli dělat něco užitečného.

Uf. Sama se cítím občas jako v kolotoči.

Jak z toho ven?

Podle mě je jednou z cest vracet se k obyčejným věcem. A nepos*at se z toho, když každý den neudělám všechno podle příručky dokonalého života.

A to nejdůležitější? Nebýt u toho ve stresu.

Což je na tom všem vlastně to nejvíc stresující :-Da.

Co mi pomáhá?

• Být hodně venku, v obyčejném lese bez naplánovaných aktivit. Sbírat si, co mě napadne, a děti nechat dělat to samé.
• Nepočítat kalorie a ptát se svého těla, co zrovna potřebuje.
• Na sítích trávit předem odměřený čas. A když už se to zvrhne v bezmyšlenkovité scrollování, vím, že jsem přehlcená a bez energie.
• Stále si opakovat, že lidé na sítích sdílejí to nejlepší, co umí, a zvědomovat si, že stejně jako já mají spoustu věcí, které nedělají podle předpisů.
• Hledat, co mi přináší dobrou energii a radost, a věnovat se tomu ne proto, že je to moderní, ale proto, že mě to baví.
• Trávit čas s dětmi a umět ho s nimi taky netrávit, když se mi nechce.

Mám pocit, že jsme se prostě trochu ztratili mezi tím, co "bychom měli", a tím, co opravdu potřebujeme.

Píšu o duševním zdraví obyčejně, bez návodu na dokonalý život a taky se snažím pomáhat v tom i těm, kteří tuhle cestu nechtějí nebo nemůžou jít aktuálně sami.

Zajímá mě, co je koučink a v čem může pomoci.