Blog slaví! Za ty 4 roky jsem napsala a sdílela s vámi 81 článků. Troufám si tvrdit, že všechny s radostí a láskou, kterou mi psaní přináší. Děkuju, za to, že vám moje slova stojí za váš čas. Kam až moje paměť sahá, jsem toužila psát, přála jsem si, aby to, co napíšu, někdo četl, ale vlastně nevím, jestli...

Procházíme dechberoucím skalním městečkem a krajina si tu hraje s naší fantazií. Obrovské skalní útvary připomínající opičí hlavy, či pravěké dinosaury tu vytváří bludiště, kterým se společně s dalšími turisty, kterých je tu na březen poměrně požehnaně, proplétáme pomalým krokem. Pro kluky je to tu ale ráj. Kamenitá cesta je tak rozmanitá, že se...

Konečně se nám po dvou týdnech podařilo nastavit nějaký režim. Trochu to trvalo, ale je to pro nás úplně nová zkušenost. Vlastně nejsme ani na dovolené, ani doma. Nemáme tu školku, chybí hlídání a jsme tu s dětmi i ony s námi 24/7.

Máme za sebou první týden. Pomalu jsem rozdýchala můj letecký triumf: sama se třemi dětmi v letadle. Takový výkon by totiž neměl zůstat jen tak bez povšimnutí 😊. Teď ale k výzvám, jimiž jsme byli nuceni čelit prvních pár dní našeho pobytu a které nás teprve čekají.

Původně to byl pracovní název nového článku. Pořád jsem si říkala, ty jo, to je asi moc drsný použít něco takového do blogu o mateřství. Jenže, kdyby se mi tenhle citát Winstona Churchilla vybavil za poslední měsíce jen jednou! Na můj vkus to bylo o mnohokrát víc, než bych si přála. Tak strašně nerada přirovnávám mateřství k peklu, protože...

Od svých šesti let až do vysoké školy jsem dělala balet. Nikdy jsem neměla vrozené baletní dispozice a tak to pro mě byla hlavně dřina. Za ty roky jsem se naučila jednu věc: Balet je extrémně náročné umění, které ale musí vypadat jako ta nejlehčí věc na světě.

Před narozením dalšího škvrněte byli kluci dá se říct už celkem "samostatní". Začali pravidelně chodit do školky a i přesto, že jsem začala pracovat, najednou se mi už mnohem lépe plánoval čas jen pro mě. Začala jsem chodit plavat, do sauny, na procházky, psala jsem, sem tam vyrazila na kafe. Pak se narodilo miminko. Než jsem se stihla rozkoukat,...

Zhruba v době, kdy začalo být patrné, že vypouklé bříško není jen důsledek lenosti a přejídání se sladkostmi, co kluci dostali od Mikuláše, začala jsem slýchávat věty: "Ty jo, ty seš teda odvážná." "Vy máte odvahu jít do třetího." Abych pravdu řekla, mít tři děti, v tom jsem nikdy nic statečného nespatřovala. Alespoň ne u sebe. Když se řekne...

Nesbírám však výškové metry v horách, nýbrž v našem obýváku. Pode mou je jen propast temných očí, které odmítají spát. Sbírám síly na další noc a den a tak zase dokola. Po téhle dlouhé cestě lovím myšlenky, chvílemi se přeskakují a já si musím občas sednout, abych jim řekla, jakým směrem se mají vydat.

Přemýšlím, čím bych měla začít. Podobně jako u jiných těžších témat je tu otázka, jestli se zrovna tohle hodí do veřejného prostoru. A jako obvykle si musím odpovědět nejprve sama. Proč s tím tedy jdu ven? Jeden z důvodů je ten, abych to ze sebe konečně dostala a nezhlcovala své okolí, zejména kamarádky, mým porodem (😊). Ale ten důležitější se...